INDIE

Až do nedávné doby, než jsem začala jezdit do této země, pro mne Indie byla zemí pohádkovou, mystickou, tajemnou. Znala jsem z doslechu pár guruů, a pořád jsem toužila se za jedním z nich vypravit. Ale než jsem se do Indie dostala, tak zemřel. Až po pár letech jsem se vypravila za jiným - a tam jsem prozřela. a také jsem se probudila..věci jsou totiž jinak... o tom pokračování jinde.

Že Indie je úplně jiná - na jedné straně neuvěřitelně špinavá, zchátralá, chudobná, na straně druhé luxusní, honosná a plná honosných památek, z nichž mnohé jsou na seznamu UNESCO, IT technologií. Ve vesnicích a na předměstí vidíte chatrče, ale z nich trčí antény a uvnitř svítí obrazovky. Každý druhý má v ruce mobil. Po cestách pobíhají zvířátka - krávy, někde i prasátka, opice, kozy a další. 

Prostě Indie je neuvěřitelná, plná kontrastů, nádherných památek, zdevastované přírody, špinavých řek... O Indii se říká, že buď si ji člověk zamiluje, nebo ji nenávidí. Mne postihlo to první.

A o těch hodnotných a zajímavých věcech vám budu vyprávět...

Zeměpis - o něm si každý může přečíst více podrobností v turistickém průvodci. Na severu se majestátně tyčí Himálaj, na západě poušť, ve středu je náhorní rovina a na jihu, ještě před pásem  pobřežních nížin je pohoří Západní a Východní Ghát.  

Indická republika je a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládá se na Indickém subkontinentu, z politického hlediska jde o svazový stát s demokratickým, parlamentním zřízením Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a vlastním kosmický program, její prý ekonomika prý je po Číně druhou nejrychlejší. To na straně jedné. Na straně druhé asi bychom hledali zemi s takovým znečistěním ulic, přírody, a s tak nízkou životní úrovní některých vrstev obyvatelstva. Indové mají takový zvláštní zvyk, že málokdy něco dokončí. A proto odevšad trčí dráty, stavby ještě než se dostaví, tak zchátrají.

Země je rozdělená na 28 států a 6 svazových teritorií, společnost se člení na hinduisty, muslimy, buddhisty, džinisty, vyznavače ohně pársy, křesťany a animisty. Všichni jsou rozdrobeni na kasty a podkasty a rodinné klany. A tady si myslím, je alfa a omega indického úspěchu- neúspěchu. Málokdy se stane, že by se člověk z jedné kasty dostal ještě za svého života výše.

Nejvyšší kasta – brahmáni –  ve společnosti mají privilegia, mohou zastávat nejvyšší úřady, dostávají se na studia. Vdávají se a žení mezi sebou, a to ještě podle horoskopu. Prostě otec vybere dceři ženicha a opačně. Dohodnou se rodiny, jdou k astrologovi, když ten potvrdí, že by to mohlo fungovat, je ruka v rukávě a mladí jsou postaveni před hotovou věc. Většinou jim to pak nějak funguje, protože holt v astrologii jsou Indové opravdu dobří. A základem je rodina.

Indové jsou vůbec zvláštní - venku panuje zpravidla nepořádek, ale doma mají uklizeno.  Indové jsou vůbec zvláštní - venku panuje zpravidla nepořádek, ale doma mají prý uklizeno. Chodí čistí, ženy mívají obvykle sárí, vlasy minimálně na ramena a chodí vzpřímeně. Muži nosí často košile a kalhoty. Dětičky mívají školní uniformy a vypadají taky pěkně a upraveně. Jiné děti se válejí po zemi se zmrzačenými končetinami a žebrají peníze. Jiné děti zase jezdívají v nažehlených uniformách bryčkou.

A všichni si neustále myslí, že dělení na kasty je v pořádku. A tak bráhmani - nejvyšší kasta, jsou namyšlení, obsazují důležitá místa, nechají se obsluhovat... mám bohaté zkušenosti s chováním některých mých kolegů - průvodců z této kasty. Člověk jim může 100 x říkat, že jsme si všichni rovni, ale oni na to neslyší. prostě si to myslí. Všichni pod nimi si to myslí také a doufají, že v příštím životě se narodí do vyšší kasty. To se tedy pak budou divit...

A taky jsem potkala pár indických guruů. Lidé před nimi padají na kolena, posílají jim obdiv a také energii, což je kosmický průšvih. Indové netuší, že do nebe se musí vyšvihnout každý sám. To je prostě hinduismus - všude jsou obrázky a skulptury jednotlivých božstev. naprosto vede Hanuman, ke kterému se Indoví obracejí jako k prvnímu, a pak další - mezi nimi vynikají Višnu a Šiva. mně se nejvíc líbí krišna - prý se narodil v Mathuře, v Uttapradeshu, kousek od Dillí. Bohatí lidé věnují finance na stavbu nových hinduistických chrámů - jevětším a nekrásnějším je v současnosti Akshardam nacházející se na okraji Dillí. Nesmí se v něm fotit. 

Ať si kdo chce co chce říká - je to nejrasističtější země na světě. Lidé z nižších kast totiž nemají šanci se dostat během svého života na lepší pozice. Ale alespoň je ta tam jasně dané.

A všude neskutečný ruch – v pěti řadách místo dvou jezdí proudy tuktuků, rikš, autobusů, osobních aut. Ale v tomto Indie skutečně co se týče asijských zemí nevyniká, protože např. v Indočíně je to s dopravou ještě lepší. V ulicích se vám nad hlavami houpají kabely, občas na něco šlápnete. Zásluhu na tom něčem mají krávy, kozy, prasata a opice, kteří se v malých skupinkách prochází městskými ulicemi. Krávy jsou tu hezké - skoro jako švýcarské milky, buvoli jsou větší a všichni společně luxují igelitové pytlíky, zda jim něco v nich lidé nenechali. Na druhou stranu mají ve městech plastové pytle, kam jim lidé sypou kvalitní krmivo. Kravám se ve městech líbí, protože rády  krouží kolem zeleninových thů, aby sem tam něco ukradly. Také rády chodí ve skupinkách přes silnice, aby řidiči nemohli jezdit příliš rychle a plynule. 

A v Radjastanu ještě pořád vládnou maharádžové a maharánové. Tomu nejmladšímu je 18 let, je z Jaipuru a studuje ve Velké Británii. Jsou tam krásné paláce, které spravují právě bývalí vládcové danýmch oblastí - učinili z nich muzea nebo hotely. Je tam mnoho královských kenotafů (hrobek - samádhí), chrámů - nejjvětší a nejúchvatnější je džinistický chrám Ranakpur - je ve tvaru mandaly.

Pokračování příště….